Denisa & Richard

A žili šťastně až do smrti

 Obvyklý konec většiny pohádek nás jako malé holčičky naučil jednu zásadní lež. Poté, co princ vybojuje svou princeznu a společně projdou přes překážky, nad kterými zvítězí láska a spravedlnost, vezmou se a žijou šťastně až do smrti. Automaticky se prostě milují jednou pro vždy.

I já jsem si myslela, že pokud někoho miluju, je to prostě samozřejmé a láska nezmizí, pokud mi ten člověk neudělá něco strašného. O to víc jsem se divila, když jsem se jednoho rána probudila a s hrůzou si uvědomila, že láska je opravdu pryč, přestože se nic strašného nestalo, prostě jsme jen žili… spolu, vedle sebe…

Uvědomila jsem si, že to chci zažít znovu

Lítání motýlů v břiše, zamilovanost, vzrušení, když se byť jen dotkne mojí ruky, obdiv, touhu, přemýšlení nad tím, kdy budeme spolu, radost, lásku, živost. A tak jsem se vydala to hledat. Nutno říct, že jsem musela zdolat devatero hor a řek, než jsem to našla J

Když jsem po dvou letech s novým princem přemýšlela nad tím, kolik nám zbývá času, než se všechny tyhle věci opět vytratí a přijde ono známé žití vedle sebe, přišel mi do cesty víkend s Denisou a Richardem, retreat pro páry.

Unavení po náročném měsíci plném pracovního vypětí jsme si říkali, že alespoň budeme dva dny spolu a třeba se i něco dozvíme.

Před a po..

S půlročním odstupem můžu říct, že náš vztah se dělí na období “před Denisou a Richardem” a “po Denise a Richardovi”. Náš sexuální život se dělí na stejné dvě etapy se stejným milníkem. A nemyslím tím konkrétně sexuální život nás dvou. Myslím to globálně, to, co zažívám za poslední půlrok, jsem v oblasti sexu a vnímání lásky a energie nikdy předtím neprožila a ani neumím stručnými slovy popsat.

Denisa a Richard

Jeden pán, který byl na retreatu s námi, to hezky stručně popsal, když řekl: “Po deseti letech šukání a prcání jsem se poprvé miloval.”

Omlouvám se za ta slova, která možná na jemný ženský blog nepatří, ale pravdou je, že mám pocit, že mě společnost i média od raného dětství krmily tím, že sex je povrchní zábava spojená s tělesným potěšením. V určité fázi života jsem měla dokonce i pocit, že sex je něco zbytečného, že vztah je přeci postaven na jiných pilířích a mezitím se jeden z těch pilířů rozpadl a celá “budova” zhroutila.

Připadala jsem si podvedeně a ošizeně

V prvních týdnech po retreatu s Denisou a Richardem jsem si připadala trochu podvedeně a ošizeně. V tom smyslu, že jsem měla pocit, že mi celé roky někdo tajil, že to jde i jinak. Že mi nikdo neřekl, že sex je tady hlavně proto, aby budoval lásku, vzájemné propojení mezi partnery, aby kultivoval společnou energii, vztah, záměry a touhy.

Že sex je vlastně úžasný nástroj, o kterém mi nikdo neřekl a dlouhá léta jsem žila v domnění, že je to zábava, vzrušení a vlastně tak trochu i něco nepatřičného. Že jsem nevěděla, že ono vzrušení, zamilovanost, touhu a motýly v břiše můžu cítit i po mnoha letech se stejným mužem. Že můžu cítit neuvěřitelnou energii a proud lásky fyzicky ve svém těle a srdci.

Stejně tak jsem si uvědomila, jak odlišné je vnímání světa mužů a žen a že když já říkám A, můj muž slyší B. Jak jsem si kolikrát myslela, že něco říkám naprosto jasně, že vyjadřuju svoje potřeby, strachy a touhy a nechápala jsem, proč on to pořád neslyší. Jak může nevidět to, co mě tak strašně štve?

Až od Denisy a Richarda jsem se naučila, že je potřeba komunikovat jinak. A že je možná komunikace, ze které nebudu mít pocit, že je zbytečná. Dlouhé roky jsem totiž měla pocit, že ani nemá smysl cokoli říkat, protože ten chlap to prostě nepochopí. Teď už vím, že jsem to jen říkala špatnými slovy.

Vztah je jako květina

Květina neroste v květináči na vašem okně jen tak sama od sebe. Musíte se o ni starat, zalívat, hnojit, pečovat. Když to nebudete dělat, budete mít sice pořád tu stejnou květinu, ale po čase uschne.

A pokud nějakou tu květinu doma máte, tak asi víte, že není ta nejlepší chvíle začít květinu zachraňovat v okamžiku, kdy už je uschlá, většinou už s tím nic neuděláte. O květinu musíte pečovat právě ve chvílích, kdy je krásná, silná a zdravá.

Se vztahem je to stejné. Dneska už vím, že není možné jen tak žít spolu a myslet si, že to, co jsme měli na začátku, energie, kterou jsme vložili láskou a touhou do startu, nám vydrží navždy.

Aby měl náš vztah pevné kořeny a krásné voňavé květy, je potřeba o něj pečovat a tím pečováním myslím společné budování lásky a porozumění, společnou cestu a práci na tom, aby láska trvala.

Abych i po několika letech cítila jemné mrazení a touhu, když se zadívám do jeho očí. Abych i přes všechny výmoly na cestě nakonec věděla, že toto je můj muž, někdo, komu se chci naprosto otevřít, dát mu svou lásku a podpořit ho na jeho cestě a stejně tak získat hluboké porozumění, lásku a oporu na mé cestě od něj.

Nepřichází to samo. Vztah je jako květina, o kterou musíte pečovat.

Autorka článku: Stanislava Mrázková

Převzato z webu: Ženy ženám

 

Chci vidět celý kalendář akcí